Dasty

Po té, co se páníček vrátil z kuželkářské školy, jsme spolu začali bydlet v Praze, kde páníček bydlel předtím, než si mě pořídil. Už jednou v červenci jsem tam přespával, nechystal jsem se sem tedy poprvé. Byt jsem již znal, i park za barákem, přesto pro mě začala nová éra mého života. Jak páníček říkal: „Prázdniny skončili, vracíme se domů do Prahy.“ Chtělo by se dodat: „A do školy.“ O tom však někdy příště.

Zabydlení

Do Prahy jsem cestoval s pelíškem i se svými plyšáky, míčky a kostičkami a pamlsky. Páníček mi dal pelíšek vedle postele, byť jsem v něm zatím v noci stejně nespal. Začal jsem v něm v noci občas spát až koncem září, do té doby jsem využíval páníčkovu postel, kterou využívám stále, ale již ne po celou noc.

Prababička

Naopak přes den jsem měl pelíšek pod parapetem v kuchyni, kde jsem trávil čas s páníčkovou babičkou, když on byl zrovna v práci. To víte, nejprve se mi vůbec nelíbilo, když páníček odcházel a nechal mě tam s jeho babičkou, ale zvykli jsme si na sebe. Naštěstí jsme do Prahy odjeli už na víkend, takže jsem měl dost času na sžití s páníčkovou babičkou.

Řekl bych, že jsme si na sebe s páníčkovou babičkou oba zvykli. Dokonce mi už měnila sama od sebe vodu a přenesla ráno pelíšek do kuchyně, zatímco jsem byl s páníčkem na ranní procházce.

Rád jí přes den ležím na nohou, když už nemůže vydržet, probudí mě, přerovná si je, já si na ně zase lehnu a spím dál.

Dokonce jsem si zvykl být v bytě i úplně sám, když je páníček v práci a prababička odchází nakoupit. Už ani nekňučím, když odchází, za to je srdečně vítám, když pak přichází.

Venčení

S čůráním a kakáním jsem naštěstí téměř problém neměl. Naštěstí jsem již byl zvyknutý. Jednou ráno jsem se rozblbnul a zapomněl se a počůral nejen sebe, ale i páníčkův gauč. I páníček z mého pohledu poznal, jak mě samotného to překvapilo. Naštěstí se to již nikdy neopakovalo.

Na park za barákem jsem si rychle zvykl, pokaždé si to tam pořádně pročichám a očůrám. Dokonce se mnou páníček dělá i delší okruhy, kdy jdeme i po ulici a do dalších parčíků. Naštěstí nové Vršovice jsou plné zeleně a je tam kam chodit.

Páníček mě vzal i třikrát do parku Pražačka na Žižkově i dvakrát na Vítkov. Tam je to velké, ideální na procházky, ale já z toho byl vyjukaný. Bylo to pro mě neznámé prostředí.

Ve Vršovicích jsem si ale zvykl. Zvykám si i na pejsky. Velkých pejsků se ale stále bojím. Si představte, že potkáte člověka, co bude několikrát vyšší než vy a bude se k vám hrnout a bude si s vámi chtít hrát. Taky budete strachy bez sebe.

Návštěvy

Páníčkovi ani jeho babičce moc návštěvy nechodí, když však někdo přijde, zalezu si do pelíšku a neštěkám na ně. Ale jinak hlídat umím. Páníček, a nejen on, říká, že mám silný hlas a lidi za dveřmi si musí myslet, že je tam nějaký obr pes a ne trpasličí jezevčík.

Na návštěvy mi přijel i kamarád Charlie. Ten i přespával. To jsem ho vítal. Umyl jsem mu celý obličej jazykem. Mám ho rád. Pak jsme spolu pořád dováděli. Na víkendy s páníčkem pak jezdíme zase za ním my. A chodíme tam na procházky. Mám rád, když se jde do lesa. Les miluji. Dneska půjdeme také.

Aktivity

S páníčkem chodím i na kuželky, o tom ještě štěknu, a teď v pátek jsme se byli podívat v psí školce, kam budu jednou týdně docházet, kde se něco naučím a také se vyřádím. Když jsem se tam byl podívat, tak se mi tam líbilo, uvidíme dále.