Dasty

Už víc jak týden mám nového páníčka. Přijel si pro mě v sobotu 7. června kolem druhé. Hned si mě vzal do náruče a já mu olízal celý obličej. Poznal mě hned, pravda zbyl jsem tam už jen já a moje ségra. A spousta dospělých psů, z nichž jsem byl vyplašený.

Téměř dvouhodinovou cestu od Českých Budějovic jsem absolvoval na klíně maminky mého páníčka a bez zvracení. Vypadá to, že mi jízda autem naštěstí nic nedělá.

Pomalu jsem se rozkoukával v mém novém domově, byť prý můj skutečný domov to není, ale budu tu teď s páníčkem trávit čas přes léto, než se naučím chodit čůrat ven, pak se s páníčkem přestěhujeme k němu do bytu v Praze. Ale i tak sem budu často jezdit a prý hodně chodit na procházky a výlety, což zatím nevím, co znamená, ale prý se na to mám těšit.

V novém domově mě přivítal ještě páníčkův tatínek a můj nový kamarád Čárlí, což je pejsek páníčkových rodičů. Nejdřív jsem z něj byl vyjukaný, on ze mě taky, ale nakonec jsme si na sebe hodně zvykli a každý večer, když už není takové horko, spolu řádíme na zahradě. Honíme se, zatím mu sice nestačím, ale snažím se, pereme se a přetahujeme se o šálu či utěrku. A už jsme spolu spali i v jeho a mém pelíšku. V noci však spím v posteli u mého páníčka, v košíku sám spát odmítám. Dokonce jsem si na tu postel i po tašce sám vylezl, z čehož byl páníček překvapený.

Rychle jsem si zvykl i na své jméno. I když páníček občas říká, že jsem se měl jmenovat Bertík, protože prý vypadám jako čertík. Už jsem si však zvykl na jméno Dasty.

Pac a pusu a zas někdy příště.

Já: